Chov

Osmák je velmi družný a společenský. Nedoporučuje se chovat jej jednotlivě, neboť samota je pro něj stresující, vhodný je pár nebo skupinka osmáků. Nejméně problematický je chov skupiny osmáků jednoho pohlaví. Narozdíl od jiných hlodavců se dobře snáší i více samečků chovaných pohromadě, ovšem bez přítomnosti samiček. Samostatně držený osmák bude znuděný, nevyniknou u něho jeho přirozené vlastnosti, které uplatňuje ve své skupině. Spíše sameček má rád drbání za ušima, pod packou nebo na čele. Osmáci nesnášejí, když je někdo hladí po zádech a další jakékoliv pohyby ze za jeho zády.

Pro chov je ideální vysoké, dobře větratelné terárium, popř. klec z pevného materiálu. Je schopen rozkousat bez větších problémů dřevo či plast. Vybavení z těchto materiálů tedy není pro osmáka vhodné (například plastové mističky osmák rychle zničí a pozřením většího množství této hmoty by si mohl i ublížit, proto jsou vhodnější kovové nebo keramické misky a jiná výbava. Minimální velikost pro pár zvířat je 80 × 60 × 60 cm. Je schopen poměrně vysokých výskoků, po kratším tréninku může jedinec v nejlepším věku zvládnout vyskočit i do více než půlmetrové výšky.

Důležité je do ubikace umístit větve, kořeny nebo špalíky na šplhání a hlodání. Jako podestýlka se používají hobliny, směs písku a rašeliny nebo jiné přírodní materiály (seno, sláma, listí, větvičky). Pro zabavení osmáků postačí kovový kolotoč, větve na šplhání či různé závěsné žebříky a úkryty (např. z kokosových skořápek).

Osmák potřebuje k čištění své srsti písečnou koupel. Písek označuje močí, která slouží ostatním jako pachová značka

Pokud se volně pohybuje po bytě, třeba při útěku, často okouše kabely či dráty a to i pod napětím.

Chovají jej i některé české ZOO, např. ZOO Liberec